C3M s.r.o.
 Český výrobce LED zdrojů světla

 
Nalezen detail: 1
stránka 1 z 1
Záznamů na stránku: 
Teplota chromatičnosti - Barevná teplota

 

Barevná teplota (též teplota chromatičnosti) charakterizuje spektrum bílého světla. Světlo určité barevné teploty má barvu tepelného záření vydávané absolutně černým tělesem zahřátým na tuto teplotu ve vakuu vyzařujícího světlo stejné barvy (stejného spektrálního složení) jako tento zdroj. Jednotkou je kelvin [K].

 

 

 

 
Příklady barevných teplot různých zdrojů světla

 
Teplota chromatičnosti - Barevná teplota

 
  •   1200 K: svíčka
  •   2800 K: klasická žárovka, slunce při východu a západu
  •   3000 K: studiové osvětlení
  •   3000 - 3500K: Teplá bílá
  •   4000 - 4500K: Denní bílá
  •   5000 K: obvyklé denní světlo, zářivky
  •   5500 K: fotografické blesky, výbojky; toto je obvyklá barevná teplota používaná v profesionální fotografii
  •   6000 K: jasné polední světlo
  •   6000 - 6500K: Studená bílá
  •   6500 K: standardizované denní světlo
  •   7000 K: lehce zamračená obloha
  •   8000 K: oblačno, mlhavo (mraky zabarvují světlo do modra)
  • 10 000 K: silně zamračená obloha nebo jen modré nebe bez Slunce
 
Krutihofův diagram

 

 

Barevný odstín světla úzce souvisí s barevnou pohodou v prostoru. K správnému stanovení intenzity osvětlení a souvisejícího barevného odstínu světla sloužá tzv Kruithofův diagram. Kruithfův diagram je opticky rozdělen na tři části, přičemž jde shora dolů o tyto oblasti:

 

vrchní: Oblast psychického pocitu přesvětlení a zkreslení barev - nastává velice brzo u teplého světla
 
střední: Oblast příjemného pocitu z osvětlení - je patrné že zejména studené světlo ale i denní světlo umožňuje velmi silnou intenzitu světla BEZ zkreslení barevného podání - např. polední slunce
 
spodní: Oblast pocitu nedostatečného osvětlení.

 


Porovnání vnímání svítivosti podle barvy světla

 

Zrak člověka má schopnost barevnou teplotu subjektivně přizpůsobovat světelným podmínkám – bílý papír vnímá jako bílý, i když je vlivem osvětlení zabarvený. 

 

 


Fotoaparáty a kamery se naproti tomu musí na barevnou teplotu nastavovat („vyvažovat“) – moderní digitální fotoaparáty jsou též zpravidla schopny vyvážení bílé odhadnout automaticky, ale v některých situacích je výhodné prostředí napevno nastavit – často se tak dá předejít například oranžovému zabarvení snímků pořízených v žárovkovém osvětlení nebo naopak modrému nádechu u fotek při zatažené obloze.

 

Filmový materiál je naproti tomu většinou kalibrován na denní světlo, a barevné tónování se upravuje buď speciálními filtry, nebo dodatečně při vyvolávání v laboratoři.

 

 

 

 
Sluneční povrch a korona

 

Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto ho lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Slunce je viděno ze Země jako červené jen při svém východu a západu. Tedy tehdy, kdy je nízko nad obzorem a sluneční světlo na Zemi dorazí až poté, co vykonalo dlouhou cestu nižší a hustší vrstvou atmosféry. Molekuly vzduchu rozptylují více kratší vlnové délky světla (modré světlo), takže pozorovateli zůstane převážně červená. Díky rozptýlenému světlu se jeví obloha jako modrá. Obsahuje-li ovšem atmosféra velké množství vodních par, dojde k absorpci i vlnových délek odpovídajících modré barvě a na obloze tak vznikají mraky, které mají šedou až černou barvu.

Nalezen detail: 1
stránka 1 z 1
Záznamů na stránku: 

© 2013 - 2018 mmambo. All rights reserved. C3M s.r.o.